04 Jan 2008 - 16.29:45
Homolkovi
Věrný úkaz české maloměšťácké rodiny, to jsou Homolkovi. Suverénní děda (Josef Šebánek), starostlivá babička (Marie Motlová), nespokojená Heduš (Helena Růžičková), ušlápnutý Ludva (František Husák) a dva malí rošťáci Péťa a Máťa (Petr a Matěj Formanovi) tvoří nezapomenutelnou rodinu české filmografie.
Ecce homo Homolka (1969)
Celý film se odehrává jednu neděli v roce 1969. Homolkovi se snaží udělat si pěkný den, protože v neděli má být rodina pohromadě. Nejdříve jedou všichni do lesa, odkud je ale vyžene volání o pomoc. Další část odpoledne tedy tráví doma a o malicherné spory není nouze. K pozdnímu odpoledni se rodina chystá do Chuchle, z čehož se chce Ludva vykroutit, ale Heduš je nekompromisní. Ludva sice na dostihy přijede, ale z trucu se opije. Celá rodina je proto brzy zase doma, Ludva vyspává opici a děda mu přitom líčí geniální útok Sparty, na kterou se šel během Ludvova nedobrovolného výletu do Chuchle podívat. Kvůli kouření v ložnici se pohádá s babi, vzteky rozhází ustlané peřiny a je za trest zamknut. Ke konci filmu si Heduš stěžuje na svou tloušťku, která zhatila její sen o baletní kariéře. Ludva si s ní zatancuje na árii linoucí se z rádia, babi tančí s dědou a film končí tím, že na sebe opět všichni křičí.
Hogo fogo Homolka (1970)
Homolkovi si pořídí auto a chtějí co nejvíce využívat toho, že jsou pojízdní. Udělají si výlet do centra Prahy a na letiště, kde se ale začnou hádat o to, kam pojedou příště. Chlapi preferují fotbal, ženská část rodiny Karlštejn. Nakonec se nejede ani na fotbal, ani na Karlštejn, ale do Čimelic - rodné obce babi. Její maminka totiž napíše Pražákům dopis, že děda leží na smrtelné posteli. Jedou se s ním tedy rozloučit, ale záhy zjistí, že děda ani není doma a lítá si po lesích. Zatímco jim však babička vypráví, jak děda už neuhlídá ani tu kozu, děda zemře na lesní cestě. Protože se ho Homolkovi nedočkají, jedou zase do Prahy, ale cestou se staví u rybníka, kde se babi jako malá topila. Spád situací zařídil, aby všichni skončili v oblečení ve vodě. Film netradičně nekončí hádkou, ale užíváním si koupele v rybníku. Děj je bohužel protkán nudnými mysliveckými akcemi, které podle mého celý film akorát kazí.
Homolka a tobolka (1972)
Díl, který mám ze všech tří nejradši. Homolkovi se vzmůžou na rekreaci ve Špindlerově Mlýně. Cestou do zotavovny si slíbí, že na sebe budou hodní a kdo nebude, půjde za trest klečet. První hádka na sebe ovšem nenechá dlouho čekat a děda se kvůli zapalujícím se lejtkům ocitne vkleče v koutě. Ve 3.díle se objevuje mnohem více herců než v těch předchozích, jako třeba kulturní referent Bradáček (Jiří Hrzán), sportovní referentka Pavla (Eva Emmerová), rodina Burdova (Iva Janžurová a Evžen Jegorov) a Novákova (Věra Křesadlová a Jiří Čutka), mladý skokan na lyžích Pepík (Petr Kokeš) a jeho táta, vedoucí zotavovny (Stanislav Dytrich). Prvně jmenovaný, referent Bradáček, se svým chováním postará o spoustu zmatků a nepříjemností. Mrzutosti způsobují i dva manželské páry, které po Homolkových od začátku požadují výměnu pokojů, protože jako dvě cizí rodiny spolu mají jeden pokoj s plentou a Homolkovi jako jedna rodina mají pokoje dva. Ke konci filmu Homolkovi k výměně svolí, ale děda ztratí peníze, které od Burdových a Novákových za výměnu dostali. Film končí celou rodinou Homolkovou zabořenou v závějích a hledající ztracenou peněženku.
Josef Šebánek (děda)
* 22.7.1915 (Rak)
+ 13.3.1977 (61 let)
Josef Šebánek původně vůbec nebyl herec. Objevil se sice v pěti filmech, ale jinak se celý život živil jako řidič. Po válce krátce vlastnil autodopravu, po znárodnění se stal řidičem náklaďáku u Konstruktivy. Pro film ho objevil kameraman Miroslav Ondříček, přítel rodiny. Imponovalo mu, že Šebánek byl nezkrotný živel, který dokáže bavit společnost. Šebánek režiséra Miloše Formana varoval, že se nenaučí ani dva řádky textu, ale o to šlo. Proto jeho hlášky zní tak pravdivě a zdá se, jakoby Šebánek nehrál dědu Homolku, ale sám sebe. To potvrdila i manželka Marie, která řekla, že táta se doma chová úplně stejně. Jeho první film byl Lásky jedné plavovlásky, poté Hoří, má panenko a po nich už přichází režisér Jaroslav Papoušek a Homolkovi. V té době už byl 54letý Šebánek v invalidním důchodu, zlobilo ho srdce a k natáčení 3.dílu ho musel Papoušek přemlouvat. Šebánek s manželkou rád trávil čas na své chatě v Orlíku nad Vltavou, které říkal Žrapilda, protože se tam hodně "žralo a pilo". Později s ním na chatu jezdil i František Husák (Ludva), se kterým se během natáčení velmi spřátelili. Šebánek zemřel 5 let po premiéře Homolky a Tobolky ve věku 61 let.
Marie Motlová (babi)
* 1.5.1918 (Býk)
+ 26.8.1985 (67 let)
Celý život byla u divadla a setkáním s Jaroslavem Papouškem pro ni bylo osudovým zlomem. Po natočení trilogie dostávala tolik nabídek k filmu, že musela některé i odmítat. Do své smrti se objevila ještě ve 30 filmech (např. Zítra to roztočíme, drahoušku, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, některé díly Bakalářů, Petrolejové lampy). Žádná z rolí sice nebyla hlavní, ale na Marii Motlové bylo krásné právě to, jak byla přirozená a lidská. Spolu s Šebánkem vytvořili scény, u kterých si člověk není jistý, jestli je opravdu jen hrají nebo ne. Marie Motlová zemřela v roce 1985 v Praze, ve věku 67 let.
Helena Růžičková (Heduš)
rodným jménem Málková
* 13.6.1936 (Blíženci)
+ 1.4.2004 (67 let)
Tuto geniální herečku snad ani není nutné představovat. Jejím celoživotním údělem bylo hrát. V jednom z rozhovorů se o trilogii o Homolcích vyjádřila takto: Vzpomínám často a ráda. Původně nebyla o trilogii ani řeč. V roce 1969 natočil Jaroslav Papoušek film Ecce homo Homolka a o pokračování rozhodl až divácký ohlas. Jaroslav ale neměl seriály v lásce, tvrdil, že příběhy s pokračováním terorizují diváky. Aby jednotlivé filmy o Homolkových od sebe odlišil, natočil je různou technikou. První díl byl černobílý na klasickém formátu, druhý díl byl také černobílý, ale širokoúhlý, třetí díl pak byl barevný. Před časem se mě kdosi ptal, jestli by se neměl natočit ještě čtvrtý díl - Homolkovi po letech. Bylo by to fajn, ale už by tam museli hrát jiní herci. Kromě kluků Formanových, z nichž jsou dnes dospělí chlapi, jsem totiž z Homolkovic rodiny naživu už jenom já.
V době natáčení prvního dílu jí bylo 33 let. Jak na toto natáčení vzpomínala? Ecce homo Homolka... Natáčelo se v hostivařských ateliérech a bylo tehdy úmorné vedro. Ateliéry byly dřevěné, a protože hrozilo jejich samovznícení, musely se neustále stříkat vodou. Když se například natáčela scéna z kuchyně, rozprostřela se pod reflektory igelitová fólie, která poskytovala rozptýlené světlo. A zároveň se umocňovalo vedro, takže jsme točili při padesáti, někdy i sedmdesáti stupních Celsia. Nemuseli jsme předstírat, že si jdeme na nervy, nemuseli jsme se k hádkám nutit. V takovém dusnu nám to šlo samo. Ovšem jinak to byla skvělá doba, na kterou nikdy nezapomenu. Byli jsme parta, která si na sebe tak zvykla, že když natáčení skončilo, loučili jsme se se slzami v očích.
A druhý díl? Ten se začal natáčet ani ne rok od premiéry prvního dílu a já se na natáčení opravdu těšila. Natáčelo se v Čimelicích a tam jsme si nejvíc užili s dvojčaty Formanovými. Jelikož jejich maminka Věra Křesadlová byla pracovně zaneprázdněná, kluky doprovázela babička, která měla co dělat, aby je uhlídala. Všichni jsme tehdy žasli, jak jsou ti dva kluci propojení. Matěj se například rozběhl a o roh topení si rozbil čelo nad pravým obočím. Do deseti minut měl na stejném místě rozbité čelo i Petr. Ve stejnou dobu zakopli, synchronně si rozbili kolena... Ale jinak to byli prima kluci, kteří se při filmování dovedli neuvěřitelně ukáznit. Říkali jsme si, že filmařské geny se vnich zkrátka nezapřou. Ve filmu jsem hrála v kalhotovém kostýmu, s nímž jsem si posléze dost užila. Vzpomínám na promítání za účasti herců. Když jsem se na plátně objevila právě v onom kalhotovém kostýmu, tak se do ticha zšeřelého sálu ozval ženský výkřik:"No když může mít kalhotovej kostým Růžičková, proč bych ho nemohla mít já?" Na pozdějších besedách se mi hodně žen přiznalo, že jsem je kostýmem inspirovala a nechaly si ho podle mne ušít.
A konečně třetí díl. Ten měl premiéru v roce 1972 a natáčelo se v Krkonoších. Tehdy natáčelo víc herců než v původní verzi, kde jsme byli malá parta: Josef Šebánek jako děda, Marie Motlová jako babi, František Husák coby Ludva a já coby Heduš, kluci Formanovi, kteří hráli pod svými vlastními jmény - Péťa a Máťa. V tomto díle se objevila Iva Janžurová, Jirka Hrzán, Věra Křesadlová... Třetí díl natáčel jako kameraman Miroslav Ondříček, spolužák mého muže a skvělý člověk. Vzpomínám si, jak jsme se jednou vraceli unavení z natáčení a vešli jsme do tanečního sálu v hotelu, kde jsme bydleli. A já Mirkovi povídám:"Stejně je to nádherný, že tady je taneční parket a že tu navíc je mužskej, kterej mě může nosit v náručí!" Mirek se zasmál a řekl, že se klidně vsadí, že tam žádný mužský, co by mě přenesl přes parket v náručí, není. Tak se začaly uzavírat sázky. Vsadila se spousta lidí, někteří o dost velké peníze. Pak ke mně přicupital Jirka Hrzán, prcek skulatými zády, a já mu říkám, že si všichni přejí vidět, jak mě nese přes parket v náručí. Jirka beze slova nastavil ruce, já na ně naskočila a on mě nejen přenesl přes parket tam, ale i zpátky. Všichni řvali smíchy a potlesk jsme měli větší než v divadle. Peníze, které jsem vyhrála, posloužily na skvělou zábavu celé společnosti. Vypili jsme tehdy snad všechno šampaňské, které bylo ve Špindlerově Mlýně a širokém okolí k dispozici. Ovšem spíš mám natáčení tohoto dílu spojené s tím, že mi praskly vředy na dvanáctníku.
A co říkala tomu, že je tahle trilogie úspěšná i po více než třiceti letech? Nepřekvapuje mě to. Jsou to filmy o normální rodině, která mohla žít kdekoliv a vlastně kdykoliv. I dnes je takových rodin hodně. Lidský příběh, pokud je pravdivý, je i věčný. Věčná je i rodina Homolkova a jsem ráda, že se filmy promítají v době kolem Vánoc. Lidé by se aspoň o Vánocích o sebe měli zajímat a být spolu. Jinak by mohli dopadnout jako Homolkovi, kde se každý zajímal hlavně o to, co je v ledničce, a nikoliv o to, co se děje druhému v duši. Helena Růžičková se po Homolcích objevila ještě ve spoustě dalších filmů, z nichž nejslavnější byla další trilogie - Slunce, seno. Zde se objevil i její syn Jiří jako tlustý Pepa. Bohužel v roce 2004 zemřela po dlouhém boji s rakovinou, která metastázovala do celého těla a nebyla naděje na uzdravení. I přes tohle těžké období ale Helena dokázala zůstat nad věcí a dokonce o svém osudu sepsala několik velmi povzbudivých knih.
František Husák (Ludva)
* 24.5.1936 (Blíženci) + 8.11.1991 (55 let)
Takový úspěch, jaký mu role Ludánka přinesla, už nikdy nezažil. Za celý život si zahrál ve více než stovce filmů. Bohužel jeho celoživotním partnerem byl alkohol, kterému Husák začal holdovat hned po škole. Dvakrát se léčil, po jednom z léčení vydržel abstinovat dokonce 10 let, ale bohužel do závislosti pokaždé spadl znovu. Alkohol se nakonec stal součástí jeho hereckého typu, což můžeme vidět i v Ecce homo Homolka. Jak už bylo řečeno, Husák jezdil na chatu Šebánkových. Co o něm řekla Marie Šebánková? Vlastně jsem Františka střízlivého nikdy neviděla, ale je pravda, že na něm požívání alkoholu nebylo znát. Choval se pořád stejně, ať už pil nebo ne. Vždycky než dojeli na naší chalupu, stavovali se ve vesnici v hospodě, kde Husák svým charisma dokázal úplně zblbnout všechny okolo. Navíc krásně zpíval a hrál na kytaru, tak ho tam měli všichni rádi. Co o svém pití řekl sám Husák? Když jsem hrál pijáka třeba v Kdo hledá zlaté dno (1974), alespoň jsem byl autentický. Vlastně jsem pitím kompenzoval svojí vnitřní samotu. I když jsem byl čtyřikrát ženatý, byl jsem pořád sám. V 80.letech už byl v plném područí závislosti. Jedné únorové noci roku 1991 se vracel z hospody a na zledovatělém chodníku upadl. Kolem šli jeho přátelé, z nichž jeden na tuhle noc vzpomínal takto: Vraceli jsme se z hospody domů, když jsme narazili na Fandu, ležícího na zemi. Nemohl tam ležet moc dlouho, protože mu v ruce ještě dohasínala cigareta. Protože to u něj nebylo nic neobvyklého, naložili jsme ho do auta a odvezli domů. Do smrti si neodpustím, že nás nenapadlo, že je zraněnej. Zemřel vlastně možná kvůli nám. Protože lékařská pomoc nebyla okamžitá, herec ztratil šanci na úplné uzdravení, navíc bez jakýchkoli následků. Do rána upadl do bezvědomí. Přivolaný lékař konstatoval krvácení do mozku vlivem silného úderu ho hlavy. Kvůli tomuto úrazu ochrnul na větší část těla a jen vzácně byl při vědomí. V nemocnici se ho snažili vyléčit, ale 9 měsíců po osudném pádu umírá.
Petr a Matěj Formanovi (Péťa a Máťa)
* 23.8.1964 (Panny)
Slavní bratři jsou synové Miloše Formana a Věry Křesadlové. Maminka je často vodila na svoje natáčení, kde si jich nakonec všimnul i Jaroslav Papoušek. Petr vzpomíná na natáčení: Když režisér Papoušek hledal představitele malých Homolkovic rošťáků, okamžitě si vzpomněl na nás, protože jsme s bráchou byli vyhlášený kvítka. Máma nás totiž brávala na svoje natáčení, kde jsme vymýšleli kdejaké lumpárny a byli postrachem herců. Ze samotného natáčení mám matné vzpomínky, každopádně nás to s bráchou hodně bavilo. Jako malé děti jsme to natáčení skoro nevnímali, byl to vlastně sled mnoha zážitků. Všechno to byla autentická záležitost. Když jsme brečeli, tak to bylo opravdové... Jako raubíři se objevili ještě v seriálu Taková normální rodinka. Co se týče jejich dalšího života, na filmovém plátně se nadále objevuje spíš jen Petr, který mimojiné vystudoval loutkoherectví na DAMU. Zahrál si ve filmech Horem pádem, Kousek nebe nebo Pusinky. Matěj vystudoval televizní a filmovou grafiku a věnuje se hlavně ilustracím knih pro děti (Jiří Stránský, Povídačky pro Klárku nebo Bela Schenková: Polívkář z boudy). Ve filmu se objevuje jen zřídka. Společně založili Divadlo bratří Formanů. Dnes je jim už 43 let, v době natáčení prvního dílu byli 5letí, ve třetím už 8letí.
Petr Forman
S otcem Milošem Formanem
Bratři v triku
Petr Forman ve filmu
Zajímavosti
Věra Křesadlová, matka Petra a Matěje Formanových, si ve třetím díle (Homolka a tobolka) zahrála Novákovou. Dnes tvoří lampy technikou Tiffany. Můžete se podívat na www.kresadlova.cz
Iva Janžurová, která si ve třetím díle zahrála paní Burdovou, byla v době natáčení těhotná. Říká, že během natáčení měla pořád starosti, aby to na ní nebylo znát. V některých scénách má chytře na sobě pončo, ale v jiných je její dmoucí se bříško vidět. Zkuste si všimnout ve scéně, kde stojí s Věrou Křesadlovou u dveří pokoje referenta Bradáčka a chtějí se s ním domluvit, aby jim zařídil výměnu pokojů. Těhotenství je patrné i v záběru, kde si Iva Janžurová během seznamovacího večírku vede Josefa Šebánka na parket.
V dílu Homolka a tobolka si všimněte chyby. Děda na svahu přebírá s rukavicí v ruce od Novákových a Burdových 300 Kč, v tom mu podjedou lyže a řítí se dolů. V záběru, kdy mu vidíme záda, už má ale obě rukavice nasazené.
Co znamená „tobolka“ v názvu? Jde o dědovu peněženku, do které strká těch 300 Kč.
Použité zdroje:
www.blesk.cz
www.televize.cz
www.cfn.cz
www.cfd.cz
www.kresadlova.cz
www.prepni.atlas.cz/celebrity
www.kino.tiscali.cz
www.alkoholismus.wz.cz
www.csfd.cz
www.meteleskublesku.cz
www.kfilmu.net
Ecce homo Homolka (1969)
Celý film se odehrává jednu neděli v roce 1969. Homolkovi se snaží udělat si pěkný den, protože v neděli má být rodina pohromadě. Nejdříve jedou všichni do lesa, odkud je ale vyžene volání o pomoc. Další část odpoledne tedy tráví doma a o malicherné spory není nouze. K pozdnímu odpoledni se rodina chystá do Chuchle, z čehož se chce Ludva vykroutit, ale Heduš je nekompromisní. Ludva sice na dostihy přijede, ale z trucu se opije. Celá rodina je proto brzy zase doma, Ludva vyspává opici a děda mu přitom líčí geniální útok Sparty, na kterou se šel během Ludvova nedobrovolného výletu do Chuchle podívat. Kvůli kouření v ložnici se pohádá s babi, vzteky rozhází ustlané peřiny a je za trest zamknut. Ke konci filmu si Heduš stěžuje na svou tloušťku, která zhatila její sen o baletní kariéře. Ludva si s ní zatancuje na árii linoucí se z rádia, babi tančí s dědou a film končí tím, že na sebe opět všichni křičí.
Hogo fogo Homolka (1970)
Homolkovi si pořídí auto a chtějí co nejvíce využívat toho, že jsou pojízdní. Udělají si výlet do centra Prahy a na letiště, kde se ale začnou hádat o to, kam pojedou příště. Chlapi preferují fotbal, ženská část rodiny Karlštejn. Nakonec se nejede ani na fotbal, ani na Karlštejn, ale do Čimelic - rodné obce babi. Její maminka totiž napíše Pražákům dopis, že děda leží na smrtelné posteli. Jedou se s ním tedy rozloučit, ale záhy zjistí, že děda ani není doma a lítá si po lesích. Zatímco jim však babička vypráví, jak děda už neuhlídá ani tu kozu, děda zemře na lesní cestě. Protože se ho Homolkovi nedočkají, jedou zase do Prahy, ale cestou se staví u rybníka, kde se babi jako malá topila. Spád situací zařídil, aby všichni skončili v oblečení ve vodě. Film netradičně nekončí hádkou, ale užíváním si koupele v rybníku. Děj je bohužel protkán nudnými mysliveckými akcemi, které podle mého celý film akorát kazí.
Homolka a tobolka (1972)
Díl, který mám ze všech tří nejradši. Homolkovi se vzmůžou na rekreaci ve Špindlerově Mlýně. Cestou do zotavovny si slíbí, že na sebe budou hodní a kdo nebude, půjde za trest klečet. První hádka na sebe ovšem nenechá dlouho čekat a děda se kvůli zapalujícím se lejtkům ocitne vkleče v koutě. Ve 3.díle se objevuje mnohem více herců než v těch předchozích, jako třeba kulturní referent Bradáček (Jiří Hrzán), sportovní referentka Pavla (Eva Emmerová), rodina Burdova (Iva Janžurová a Evžen Jegorov) a Novákova (Věra Křesadlová a Jiří Čutka), mladý skokan na lyžích Pepík (Petr Kokeš) a jeho táta, vedoucí zotavovny (Stanislav Dytrich). Prvně jmenovaný, referent Bradáček, se svým chováním postará o spoustu zmatků a nepříjemností. Mrzutosti způsobují i dva manželské páry, které po Homolkových od začátku požadují výměnu pokojů, protože jako dvě cizí rodiny spolu mají jeden pokoj s plentou a Homolkovi jako jedna rodina mají pokoje dva. Ke konci filmu Homolkovi k výměně svolí, ale děda ztratí peníze, které od Burdových a Novákových za výměnu dostali. Film končí celou rodinou Homolkovou zabořenou v závějích a hledající ztracenou peněženku.
Josef Šebánek (děda)
* 22.7.1915 (Rak)
+ 13.3.1977 (61 let)
Josef Šebánek původně vůbec nebyl herec. Objevil se sice v pěti filmech, ale jinak se celý život živil jako řidič. Po válce krátce vlastnil autodopravu, po znárodnění se stal řidičem náklaďáku u Konstruktivy. Pro film ho objevil kameraman Miroslav Ondříček, přítel rodiny. Imponovalo mu, že Šebánek byl nezkrotný živel, který dokáže bavit společnost. Šebánek režiséra Miloše Formana varoval, že se nenaučí ani dva řádky textu, ale o to šlo. Proto jeho hlášky zní tak pravdivě a zdá se, jakoby Šebánek nehrál dědu Homolku, ale sám sebe. To potvrdila i manželka Marie, která řekla, že táta se doma chová úplně stejně. Jeho první film byl Lásky jedné plavovlásky, poté Hoří, má panenko a po nich už přichází režisér Jaroslav Papoušek a Homolkovi. V té době už byl 54letý Šebánek v invalidním důchodu, zlobilo ho srdce a k natáčení 3.dílu ho musel Papoušek přemlouvat. Šebánek s manželkou rád trávil čas na své chatě v Orlíku nad Vltavou, které říkal Žrapilda, protože se tam hodně "žralo a pilo". Později s ním na chatu jezdil i František Husák (Ludva), se kterým se během natáčení velmi spřátelili. Šebánek zemřel 5 let po premiéře Homolky a Tobolky ve věku 61 let.
Marie Motlová (babi)
* 1.5.1918 (Býk)
+ 26.8.1985 (67 let)
Celý život byla u divadla a setkáním s Jaroslavem Papouškem pro ni bylo osudovým zlomem. Po natočení trilogie dostávala tolik nabídek k filmu, že musela některé i odmítat. Do své smrti se objevila ještě ve 30 filmech (např. Zítra to roztočíme, drahoušku, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, některé díly Bakalářů, Petrolejové lampy). Žádná z rolí sice nebyla hlavní, ale na Marii Motlové bylo krásné právě to, jak byla přirozená a lidská. Spolu s Šebánkem vytvořili scény, u kterých si člověk není jistý, jestli je opravdu jen hrají nebo ne. Marie Motlová zemřela v roce 1985 v Praze, ve věku 67 let.
Helena Růžičková (Heduš)
rodným jménem Málková
* 13.6.1936 (Blíženci)
+ 1.4.2004 (67 let)
Tuto geniální herečku snad ani není nutné představovat. Jejím celoživotním údělem bylo hrát. V jednom z rozhovorů se o trilogii o Homolcích vyjádřila takto: Vzpomínám často a ráda. Původně nebyla o trilogii ani řeč. V roce 1969 natočil Jaroslav Papoušek film Ecce homo Homolka a o pokračování rozhodl až divácký ohlas. Jaroslav ale neměl seriály v lásce, tvrdil, že příběhy s pokračováním terorizují diváky. Aby jednotlivé filmy o Homolkových od sebe odlišil, natočil je různou technikou. První díl byl černobílý na klasickém formátu, druhý díl byl také černobílý, ale širokoúhlý, třetí díl pak byl barevný. Před časem se mě kdosi ptal, jestli by se neměl natočit ještě čtvrtý díl - Homolkovi po letech. Bylo by to fajn, ale už by tam museli hrát jiní herci. Kromě kluků Formanových, z nichž jsou dnes dospělí chlapi, jsem totiž z Homolkovic rodiny naživu už jenom já.
V době natáčení prvního dílu jí bylo 33 let. Jak na toto natáčení vzpomínala? Ecce homo Homolka... Natáčelo se v hostivařských ateliérech a bylo tehdy úmorné vedro. Ateliéry byly dřevěné, a protože hrozilo jejich samovznícení, musely se neustále stříkat vodou. Když se například natáčela scéna z kuchyně, rozprostřela se pod reflektory igelitová fólie, která poskytovala rozptýlené světlo. A zároveň se umocňovalo vedro, takže jsme točili při padesáti, někdy i sedmdesáti stupních Celsia. Nemuseli jsme předstírat, že si jdeme na nervy, nemuseli jsme se k hádkám nutit. V takovém dusnu nám to šlo samo. Ovšem jinak to byla skvělá doba, na kterou nikdy nezapomenu. Byli jsme parta, která si na sebe tak zvykla, že když natáčení skončilo, loučili jsme se se slzami v očích.
A druhý díl? Ten se začal natáčet ani ne rok od premiéry prvního dílu a já se na natáčení opravdu těšila. Natáčelo se v Čimelicích a tam jsme si nejvíc užili s dvojčaty Formanovými. Jelikož jejich maminka Věra Křesadlová byla pracovně zaneprázdněná, kluky doprovázela babička, která měla co dělat, aby je uhlídala. Všichni jsme tehdy žasli, jak jsou ti dva kluci propojení. Matěj se například rozběhl a o roh topení si rozbil čelo nad pravým obočím. Do deseti minut měl na stejném místě rozbité čelo i Petr. Ve stejnou dobu zakopli, synchronně si rozbili kolena... Ale jinak to byli prima kluci, kteří se při filmování dovedli neuvěřitelně ukáznit. Říkali jsme si, že filmařské geny se vnich zkrátka nezapřou. Ve filmu jsem hrála v kalhotovém kostýmu, s nímž jsem si posléze dost užila. Vzpomínám na promítání za účasti herců. Když jsem se na plátně objevila právě v onom kalhotovém kostýmu, tak se do ticha zšeřelého sálu ozval ženský výkřik:"No když může mít kalhotovej kostým Růžičková, proč bych ho nemohla mít já?" Na pozdějších besedách se mi hodně žen přiznalo, že jsem je kostýmem inspirovala a nechaly si ho podle mne ušít.
A konečně třetí díl. Ten měl premiéru v roce 1972 a natáčelo se v Krkonoších. Tehdy natáčelo víc herců než v původní verzi, kde jsme byli malá parta: Josef Šebánek jako děda, Marie Motlová jako babi, František Husák coby Ludva a já coby Heduš, kluci Formanovi, kteří hráli pod svými vlastními jmény - Péťa a Máťa. V tomto díle se objevila Iva Janžurová, Jirka Hrzán, Věra Křesadlová... Třetí díl natáčel jako kameraman Miroslav Ondříček, spolužák mého muže a skvělý člověk. Vzpomínám si, jak jsme se jednou vraceli unavení z natáčení a vešli jsme do tanečního sálu v hotelu, kde jsme bydleli. A já Mirkovi povídám:"Stejně je to nádherný, že tady je taneční parket a že tu navíc je mužskej, kterej mě může nosit v náručí!" Mirek se zasmál a řekl, že se klidně vsadí, že tam žádný mužský, co by mě přenesl přes parket v náručí, není. Tak se začaly uzavírat sázky. Vsadila se spousta lidí, někteří o dost velké peníze. Pak ke mně přicupital Jirka Hrzán, prcek skulatými zády, a já mu říkám, že si všichni přejí vidět, jak mě nese přes parket v náručí. Jirka beze slova nastavil ruce, já na ně naskočila a on mě nejen přenesl přes parket tam, ale i zpátky. Všichni řvali smíchy a potlesk jsme měli větší než v divadle. Peníze, které jsem vyhrála, posloužily na skvělou zábavu celé společnosti. Vypili jsme tehdy snad všechno šampaňské, které bylo ve Špindlerově Mlýně a širokém okolí k dispozici. Ovšem spíš mám natáčení tohoto dílu spojené s tím, že mi praskly vředy na dvanáctníku.
A co říkala tomu, že je tahle trilogie úspěšná i po více než třiceti letech? Nepřekvapuje mě to. Jsou to filmy o normální rodině, která mohla žít kdekoliv a vlastně kdykoliv. I dnes je takových rodin hodně. Lidský příběh, pokud je pravdivý, je i věčný. Věčná je i rodina Homolkova a jsem ráda, že se filmy promítají v době kolem Vánoc. Lidé by se aspoň o Vánocích o sebe měli zajímat a být spolu. Jinak by mohli dopadnout jako Homolkovi, kde se každý zajímal hlavně o to, co je v ledničce, a nikoliv o to, co se děje druhému v duši. Helena Růžičková se po Homolcích objevila ještě ve spoustě dalších filmů, z nichž nejslavnější byla další trilogie - Slunce, seno. Zde se objevil i její syn Jiří jako tlustý Pepa. Bohužel v roce 2004 zemřela po dlouhém boji s rakovinou, která metastázovala do celého těla a nebyla naděje na uzdravení. I přes tohle těžké období ale Helena dokázala zůstat nad věcí a dokonce o svém osudu sepsala několik velmi povzbudivých knih.
František Husák (Ludva)
* 24.5.1936 (Blíženci) + 8.11.1991 (55 let)
Takový úspěch, jaký mu role Ludánka přinesla, už nikdy nezažil. Za celý život si zahrál ve více než stovce filmů. Bohužel jeho celoživotním partnerem byl alkohol, kterému Husák začal holdovat hned po škole. Dvakrát se léčil, po jednom z léčení vydržel abstinovat dokonce 10 let, ale bohužel do závislosti pokaždé spadl znovu. Alkohol se nakonec stal součástí jeho hereckého typu, což můžeme vidět i v Ecce homo Homolka. Jak už bylo řečeno, Husák jezdil na chatu Šebánkových. Co o něm řekla Marie Šebánková? Vlastně jsem Františka střízlivého nikdy neviděla, ale je pravda, že na něm požívání alkoholu nebylo znát. Choval se pořád stejně, ať už pil nebo ne. Vždycky než dojeli na naší chalupu, stavovali se ve vesnici v hospodě, kde Husák svým charisma dokázal úplně zblbnout všechny okolo. Navíc krásně zpíval a hrál na kytaru, tak ho tam měli všichni rádi. Co o svém pití řekl sám Husák? Když jsem hrál pijáka třeba v Kdo hledá zlaté dno (1974), alespoň jsem byl autentický. Vlastně jsem pitím kompenzoval svojí vnitřní samotu. I když jsem byl čtyřikrát ženatý, byl jsem pořád sám. V 80.letech už byl v plném područí závislosti. Jedné únorové noci roku 1991 se vracel z hospody a na zledovatělém chodníku upadl. Kolem šli jeho přátelé, z nichž jeden na tuhle noc vzpomínal takto: Vraceli jsme se z hospody domů, když jsme narazili na Fandu, ležícího na zemi. Nemohl tam ležet moc dlouho, protože mu v ruce ještě dohasínala cigareta. Protože to u něj nebylo nic neobvyklého, naložili jsme ho do auta a odvezli domů. Do smrti si neodpustím, že nás nenapadlo, že je zraněnej. Zemřel vlastně možná kvůli nám. Protože lékařská pomoc nebyla okamžitá, herec ztratil šanci na úplné uzdravení, navíc bez jakýchkoli následků. Do rána upadl do bezvědomí. Přivolaný lékař konstatoval krvácení do mozku vlivem silného úderu ho hlavy. Kvůli tomuto úrazu ochrnul na větší část těla a jen vzácně byl při vědomí. V nemocnici se ho snažili vyléčit, ale 9 měsíců po osudném pádu umírá.
Petr a Matěj Formanovi (Péťa a Máťa)
* 23.8.1964 (Panny)
Slavní bratři jsou synové Miloše Formana a Věry Křesadlové. Maminka je často vodila na svoje natáčení, kde si jich nakonec všimnul i Jaroslav Papoušek. Petr vzpomíná na natáčení: Když režisér Papoušek hledal představitele malých Homolkovic rošťáků, okamžitě si vzpomněl na nás, protože jsme s bráchou byli vyhlášený kvítka. Máma nás totiž brávala na svoje natáčení, kde jsme vymýšleli kdejaké lumpárny a byli postrachem herců. Ze samotného natáčení mám matné vzpomínky, každopádně nás to s bráchou hodně bavilo. Jako malé děti jsme to natáčení skoro nevnímali, byl to vlastně sled mnoha zážitků. Všechno to byla autentická záležitost. Když jsme brečeli, tak to bylo opravdové... Jako raubíři se objevili ještě v seriálu Taková normální rodinka. Co se týče jejich dalšího života, na filmovém plátně se nadále objevuje spíš jen Petr, který mimojiné vystudoval loutkoherectví na DAMU. Zahrál si ve filmech Horem pádem, Kousek nebe nebo Pusinky. Matěj vystudoval televizní a filmovou grafiku a věnuje se hlavně ilustracím knih pro děti (Jiří Stránský, Povídačky pro Klárku nebo Bela Schenková: Polívkář z boudy). Ve filmu se objevuje jen zřídka. Společně založili Divadlo bratří Formanů. Dnes je jim už 43 let, v době natáčení prvního dílu byli 5letí, ve třetím už 8letí.
Petr Forman
S otcem Milošem Formanem
Bratři v triku
Petr Forman ve filmu
Zajímavosti
Věra Křesadlová, matka Petra a Matěje Formanových, si ve třetím díle (Homolka a tobolka) zahrála Novákovou. Dnes tvoří lampy technikou Tiffany. Můžete se podívat na www.kresadlova.cz
Iva Janžurová, která si ve třetím díle zahrála paní Burdovou, byla v době natáčení těhotná. Říká, že během natáčení měla pořád starosti, aby to na ní nebylo znát. V některých scénách má chytře na sobě pončo, ale v jiných je její dmoucí se bříško vidět. Zkuste si všimnout ve scéně, kde stojí s Věrou Křesadlovou u dveří pokoje referenta Bradáčka a chtějí se s ním domluvit, aby jim zařídil výměnu pokojů. Těhotenství je patrné i v záběru, kde si Iva Janžurová během seznamovacího večírku vede Josefa Šebánka na parket.
V dílu Homolka a tobolka si všimněte chyby. Děda na svahu přebírá s rukavicí v ruce od Novákových a Burdových 300 Kč, v tom mu podjedou lyže a řítí se dolů. V záběru, kdy mu vidíme záda, už má ale obě rukavice nasazené.
Co znamená „tobolka“ v názvu? Jde o dědovu peněženku, do které strká těch 300 Kč.
Použité zdroje:
www.blesk.cz
www.televize.cz
www.cfn.cz
www.cfd.cz
www.kresadlova.cz
www.prepni.atlas.cz/celebrity
www.kino.tiscali.cz
www.alkoholismus.wz.cz
www.csfd.cz
www.meteleskublesku.cz
www.kfilmu.net
No Comment for this post yet...